Dovolená na Šumavě tentokrát bez kol

Hurá na Šumavu, aneb znova po roce na Čeňkové Pile, tentokrát ale v malinko jiném složení a hlavně bez kol s cílem výletovat po hradech a pěšky tam, kde se třeba s kolem člověk nedostane.   O tom, že se na Šumavu a vůbec na Čeňkovu Pilu podíváme i v tomto roce jsme začali mluvit už na začátku roku a už jsme taky věděli, že kola zůstanou protentokrát doma. Jednak z důvodu účasti kamarádů, kteří cykloturistice neholdují a jednak proto, že je na Šumavě plno míst, kde Vám kolo spíš komplikuje život. Termín jsme zvolili též stejný, je to doba kdy už je krásně teplo a přitom to stále není hlavní sezona a tímpádem je i levnější ubytování!

Chata

Tak chatu už znáte z předchozího roku, kdy jsme zde prožili zážitky popsané na jiném místě tohoto webu. Chtěl jsem jen těmito fotkami zprostředkovat podkrovní apartmán, který jsme tentokrát obývali a shledali jej jako úžasný pro případné další návštěvy. A taky Vám na společné fotce můžu představit všechny účastníky této akce, když to vezmete zprava tak vidíte Honzu, Miloše, Míšu a mou maličkost:-)

Cesta tam

Cestu na Čeňkovu Pilu jsme tentokrát naplánovali se zastávkami na trase tak, abychom maximálně využili příležitosti prohlédnout si zajímavosti, které bychom jinak jen minuli. Odjezd byl zvolen na 9h, aby jsme se zbytečně netrápili brzkým vstáváním. Vše klaplo tak jak mělo, kromě drobných zmatků v Turnově, kde ještě každý různě sháněl to co zapomněl, nebo naposlední chvíli zařizoval to co nestihl vyřídit. Poté jsme se už šinuli přes celou republiku vstříc první zastávce, kterou byla prohlídka historického centra Klatov s výstupem na Černou věž. Další úžasnou zastávkou byl hrad Velhartice, kde jsme si zaplatili kompletní prohlídku a kde též vznikl slogan “AntiWolf mast” v narážce na kombinaci horkého počasí a možnosti zapaření mých sedacích partií v důsledku absolování celé cesty v dlouhých a ne příliš volných kalhotách. Následně jsme již dorazili do cíle a strávili nádherný večer s pivečkem a vezenými utopenci.

Kanál trip

Pěší výlet podél Vchynicko-Tetovského kanálu jsme začali jízdou autobusem na Modravu, odkud jsme vyrazili k hradlovému mostu Rechle, kde celý kanál pro plavení dřeva začíná. Kanál svým mírným klesáním skýtá možnost nenáročné i když dlouhé túry, cestou jsme se stavili na drobné občerstvení  v Antýglu. Po naléhání mých kamarádů jsme upustili od dojití až ke konci kanálu a zamířili jsme na oběd do osady Srní. Odtud jsme však nezamířili přímo k Čeňkové Pile, ale oklikou přes místo původní Hálkovy chaty a posledním doplněním energie v Turnerově chatě. Musím zde ještě podotknout, že cestou jsme třikrát potkali na silnici ten samý autobus, který nás ráno vezl na výchozí bod celé túry a i s tím samým řidičem, který nás vždy radostně zdravil a tímto jej zdravíme ještě jednou a naposled i my!

Hrady

Další den celé dovolené byl věnován návštěvě centra města Sušice a dále hradů Rabí a Kašperku, při cestě zpět jsme se ještě stavili na prohlídku centra a na poháru ve městě Kašperské Hory. Musím konstatovat, že hrad Rabí mě uchvátil svou majestátností a něco užasného z něho dýchalo, strávili jsme zde díky absolování prohlídek obou okruhů velkou část dne a vše ve mě zanechalo hlubokou stopu na kterou budu při pohledu na fotky vzpomínat. Prohlídku na hradě Kašperk jsme se rozhodli nezaplatit, radši jsme si vyšli na nedaleký Pustý hrádek, odkud byl nádherný výhled do krajiny i celý majestátný hrad.

Den “Werfra”

Možná zamotaný název, ale vše vysvětlím. Tento den měl totiž návaznost na předcházející večer, kdy Miloš s Honzou, aby dostáli své cti se jali připravit k večeři bramborák, který již dříve neprozřetelně přislíbili. Bohužel se to díky snad málo pečícímu sporáku a následně i trouby nezdařilo tak jak by si představovali, ale z hrdosti tento výtvor snědli. Následný den to mělo neblahé důsledky na Miloše, který se sice přemáhal, ale po několikarém zvracení tzv.“Werfování” musel být odvezen zpět na chatu, spolykat několik medikamentů od Míši a zalehnout do postele, aby se pokud možno z toho vyléčil. Jinak jsme proti plánu, jelikož se dopoledne výrazně ochladilo, absolovali výlet na hrad Klenová a po vyložení Miloše okružní výlety po slatích Šumavy. Večer už s trochu lépe vypadajícím kamarádem proběhlo grilování.

Cesta domu

Cestu domů jsme opět měli rozplánovanou se zastávkami na místech, které jsme chtěli vidět. První na řadě bylo město Písek se svým nejstarším kameným mostem, Putimskou branou a celým historickým nádherným centrem. Když jsme viděli kam až sahala voda při katastrofální povodni v roce 2002 a co vše poničila, je až s podivem jak se podařilo památky opět opravit! Dále nás čekala po cestě zastávka na hradě Zvíkov a nakonec na zámku v Dobříši s prohlídkou jeho parku, kde ovšem k našemu zklamání byla dominantní kašna v rekonstrukci. Ve městě jsme ještě navštívili místní pizzerii, která ovšem svou rychlostí obsluhy nás vede k doporučení ostatním ji nenavštěvovat. Domů jsme dorazili k večeru s pocitem, že dovolená stála za to!:-)))